Články
ZELENÝ DOPIS RODIČŮM A TRENÉRŮM DĚTÍ (ve věku 12 – 13let)
Váš svěřenec či potomek se dostává do období, které je snad z celého života nejdramatičtější… Rozvíjející se dětská osobnost si začne uvědomovat práva ostatních lidí a další významné podmínky, které limitují život, a začne je významně zvažovat při volbě chování. Pro týmový sport to znamená, že se „rozsvítila zelená“ na křižovatce poznání mezi sobeckým pojetím hry a chápáním týmovým. V případě zdravého vývoje totiž do hry vstoupila vlivná síla, vlastní odpovědnost. Přitom paradoxně dítě v počáteční fázi puberty chápe mnohem hlouběji svou individualitu! Složitě a často bolestně hledá svůj osobitý rukopis. Před mladým člověkem se otevírá hned několik vývojových konfliktů! ZAPRVÉ „kdo jsem – jaký je můj obraz?“. ZADRUHÉ přerod z hravého bezstarostného dítěte (7 – 9 let) nebo poslušného a učenlivého robota (10 – 11 let), v hráče, který má vlastní pohled na sport a začíná brát zodpovědnost za své chování. A teprve ZATŘETÍ se egocentrické vnímání hry mění na vědomou součinnost s ostatními. Očekávaným ziskem je nabrání správného směru k vlastní identitě a v týmovém sportu sílící pocit součinnosti, sounáležitosti a počátek hledání sociální a herní role v týmu. Tato zásadní změna mu umožní stanovovat vlastní hranice chování. To již nemusí být korigováno jen zvenčí, může docházet k vnitřním korekcím a s nimi přichází nová kvalita.
ŽIVOT NA SOPCE
Prepuberta je obdobím emoční lability. Podle psychologa Příhody. „ … každá tendence má vyšší temperaturu než v dětství i v následujících obdobích …“. V chování převládá nevyrovnanost a konfliktnost. Celý tento „život na sopce“, s gejzírem nových pocitů a střídáním nálad upoutává pozornost pre-pubescenta ke zkoumání vlastního nitra.
VÝKONNOSTNÍ SPORT
Zvláštní kapitolou, která nás pochopitelně zejména zajímá, je sport. Mladí často sní o vrcholných sportovních výkonech, i když dokážou rozpoznat, že pokud nejsou od malička zapojení do vrcholové sportovní přípravy, nemají valnou naději. Porovnávání vlastních výkonů s výkony druhých je velmi aktuální s otázkami typu: jak daleko mám ke špici klubového žebříčku, co by bylo potřeba, aby naše družstvo porazilo favorita, kolik desetin sekundy mě dělí od nejlepšího výkonu ve třídě, ve škole, na krajských závodech atd.? Naproti tomu výkonnostní sportovci se v tomto věku právě nyní nacházejí na důležité životní křižovatce, poněvadž orientace na výkon si vynucuje úpravu životního stylu. Jsou schopni dlouhodobějšího soustředění na činnost (tréninková jednotka) a vykonávají ji s maximálním úsilím. Přes citovou labilitu stoupá sebekontrola a ubývá citové bezprostřednosti, což může být výhoda pro uvědomělý trénink. Využijte tohoto relativního paradoxu!
UVĚDOMĚLÝ POHYB, PŘIZPŮSOBIVOST
Po 12. roce u chlapců, po 11. u dívek může z důvodu pubertálních změn dojít k výraznému útlumu tempa vývoje koordinace, který může skončit i stagnací. Perič uvádí, že z celého vývoje koordinace dosaženého v období 7 až 17 let bývá asi 75% získáno do 12 let u chlapců a do 10 let u dívek. V tomto období se rozvíjí pohybová představivost, hráči jsou schopni uvědomělého zvládnutí pohybu, to znamená analyzovat pohyb a pochopit jeho průběh. Přicházejí na kloub tajům techniky pohybu na první pohled ne zcela zřejmým, přestože somatická disproporcionalita, převažující procesy vzruchu a nepřiměřená kontrakce svalů zhoršují přesnost pohybů oproti předcházejícímu období. Na vyšší úrovni je schopnost anticipace vlastních pohybů a pohybů ostatních, což zlepšuje předvídavost ve hře. Ačkoliv výkonnost ještě zdaleka nedosáhla svého maxima, přizpůsobovací schopnost je dobrá, což nabízí vhodné předpoklady pro trénink.
ABSTRAKTNÍ MYŠLENÍ A HERNÍ INTELIGENCE
Zásadní změna v prepubertě nastává v oblasti myšlení. Teprve nyní začíná vznikat přirozený prostor pro vědomý rozvoj taktického myšlení a jednání, jehož základem je pochopení všech skrytých taktických i sociálních souvislostí hry. Věk 12 - 13 let je citlivým obdobím, kdy se otevírá prostor pro rozvoj herní inteligence, která se liší od inteligence obecné. Je projevem porozumění logice hry, rozlišování podstatného od nepodstatného. To souvisí s kreativitou či variabilitou. Herní variabilita se dá symbolicky představit jako malířská paleta, z níž příslušnou barvu i odstín lze vybírat dle potřeby. Originální a jedinečná řešení se ve sportovních hrách rodí zpravidla z perfektních znalostí situací a širokého repertoáru zautomatizovaných řešení. A právě období 12-13 let, a samozřejmě i období následujících let nabízí živnou půdu pro rozvoj herní variability či kreativity. Nezpůsobte proto přemírou návodného koučování či přílišným důrazem na nácvik techniky “robotizaci” hráčů!
JÁ A MY
Veřejné mínění skupiny je rozhodčím a probouzí u dospívajícího uvědomění si vlastní hodnoty. Odtud se odvozuje snaha po účasti ve hrách, které dávají příležitost vyniknout celému kolektivu v zápase s jinými, a jeho prostřednictvím tedy i vlastní osobě. Vyvíjí se skutečný sportovní duch. Vznikají pevnější struktury se svými vůdci, ve sportu často související s výkonností jedince a dalšími rolemi v týmu. Pre-pubescenti projevují loajálnost k partě a rádi se podřizují přirozenému vůdci i zásadám celku. Skupinové činnosti tudíž nabývají v tomto období vrchu, a to je důležitý vývojový signál především pro kolektivní hry. Dospívající jsou totiž niterně připraveni pro přenos zmíněných sociálních hodnot do hry.
NE! NÁRŮSTU ZÁPASU NA ÚKOR TRÉNINKU
Do tréninkového procesu dětí se nenápadně vkradl důraz na předčasnou konkurenci. Ve výkonnostním sportu je důsledkem nežádoucí změna poměru tréninků vůči soutěžím. Efektem je sice často počáteční rychlé zlepšení, ale postupem času stagnace nárůstu výkonu. Tréninkovému obsahu dominují strategie a taktiky připravující hráče na další utkání. Hráčům poskytujete méně příležitostí k osvojování nových dovedností, ztrácí se úroveň kondice a v neposlední řadě dochází často i ke ztrátě zájmu. Příliš mnoho utkání bez dostatečného objemu kvalitního tréninku, společně se zařazováním modelů přípravy dospělých mohou vést u dětí ke ztrátě motivace. Někdy dokonce k apatii, ke ztrátě respektu k ustanoveným hodnotám, často i k ukončení činnosti nebo odchodu do jiného sportu.
ŽÁDNOU PANIKU
Vážení rodiče! Nemusíte se obávat, pubescentní vzpoura je normální stadium a má vývojový smysl. Usnadňuje vymanění se z dětinské citové závislosti a později vytvoření nového, zralejšího citového vztahu. Je prostě zkouškou vlastních sil. Tam, kde byly dosavadní vztahy mezi dítětem a vámi rodiči silné, vřelé a málo konfliktní, vás může bouřlivá puberta trochu vyděsit. To není důvod k panice, je to prostě vývojová nutnost.
Zdeněk Haník - zakladatel Unie profesionálních trenérů a iniciátor vzniku České trenérské akademie v Českém olympijském výboru
https://www.facebook.com/haniksport/