Ondrášovka cup 2018/19

17.10.2018 - ČÁSLAV

Sestava: Jirka T., Fíla, Péťa, Míša, Marťas, Ríša, Žumi, Vláďa, Tobi, Matěj S.

Po úspěšném předkole Ondrášovka Cupu sehraném v září na hřišti pražské Admiry jsme ve středu 17. října vyrazili do Čáslavi na další fázi turnaje. Tentokrát se jednalo o kolo kvalifikační, ze kterého úspěšné týmy postupují přímo do republikového finále hraného v květnu 2019.  Tomu odpovídalo i obsazení turnaje, kdy se jednalo bez výjimky (tedy kromě nás) o výběrové okresní týmy. Měli jsme tak možnost srovnat síly s nejkvalitnějšími týmy v rámci našeho ročníku a nutno dodat, že jsme se v této konkurenci vůbec neztratili. O tom, všem dále v hodnocení jednotlivých zápasů.

AC Sparta Praha – SK Ďáblice 2:1

Hned v úvodním zápase jsme měli možnost nastoupit proti týmu skutečné elity, pražské Spartě…navíc (dle informací od jejich trenéra) byli Sparťané v kompletní sestavě. Soupeř nastoupil v pro nás zcela neznámém rozestavení 1-1-3, což bylo pro naše Ďáblíky velmi složité – přeci jen jsou již zvyklí hledat své protihráče v určitých místech hřiště a měli jsme tedy problém s jejich rozebíráním, soupeř naši rozehrávku napadal dříve a ve větším počtu hráčů než je obvyklé, apod. Přes úvodní zmatky a nervozitu jsme se ale dokázali rychle adaptovat a se soupeřem hrát vyrovnanou partii. Zvlášť když se už ve 3. minutě po rychlém protiútoku prosadil Vláďa. Soupeř následně zvýšil obrátky a začal naší obraně silně zatápět. Všechny jeho útočné snahy ale končily na skvěle chytajícím Matějovi, případně zvonily tyče a břevno.

Těsné vedení jsme drželi až do 13. minuty!!!!, kdy po centru od rohového praporku snížil soupeř krásnou hlavičkou. Naši fanoušci sice reklamovali, že míč byl již v autu, ale upřímně – rozhodčí byl blízko a situaci dobře viděl. Navíc i my sami prosazujeme pokračování hry v případě těsných autů, což dává hře větší spád bez zbytečného přerušování. Akce to byla krásná a to musíme sportovně uznat, i kdyby se míč nakrásně dostal před centrem za čáru. Zbytek zápasu přinesl velký boj, ze kterého soupeř 2 minuty před koncem vytěžil druhý a vítězný gól (opět po centru z pravé strany).

I přes těsnou prohru jsme si nemohli přát lepší začátek – na 100% odmakaný zápas proti elitnímu soupeři, kdy jsme dlouho sahali po vítězství, nebo alespoň remíze.

SK Ďáblice – FC Slovan Havlíčkův Brod 0:2

Tento zápas má pro nás hořkou příchuť. Soupeř hrál celý zápas velmi tvrdě a agresivně, často za hranicí akceptovatelnou pro tuto věkovou kategorii. Rozhodčí bohužel tento způsob hry připouštěl a na naší straně začala přibývat zranění. Jako první opustil hru Matěj, který po skluzu soupeře (navíc neodpískaném!!) odkulhal s krvavým šrámem na vnitřní straně kolena. Zranění mu následně nedovolilo nastoupit do zbytku zápasu, stejně jako do zápasu následujícího (bohužel koleno má pochroumané i dál a musí tak vynechat i kvalitní soutěžní zápasy proti Unionu Vršovice a Tempu). Postupně po zákrocích soupeře odpadli ze hry i Marťas, Jirka T. a Míša. Ti se ale zvládli oklepat a do hry dále zasáhli.

Herně a technicky jsme v tomto zápase měli navrch - nicméně vysoké lokty, skluzy a dohrávání soubojů ze strany soupeře nás k ohrožení branky příliš nepustily. Rozhodčí připustil velmi tvrdý (až dorostenecký) fotbal, který našim technickým hráčům nesedí. Nás to ale neděsí – za 3 roky už budeme umět hrát tvrdě a fyzicky také a pak takového soupeře přejedeme lepší technickou vyspělostí.

FK Pardubice – SK Ďáblice 1:0

Třetí zápas byl opět proti elitnímu soupeři z Pardubic, který nakonec v turnaji obsadil třetí místo a postoupil do jarního finále. Tento zápas se nám herně velmi povedl, po celou dobu jsme hráli s balonem a soupeře dostávali pod tlak. Trápila nás jedině koncovka, což ostatně platí pro celý turnaj. V konfrontaci s takto těžkými soupeři je zakončení vždy pod daleko větším tlakem než v naší mistrovské soutěži, na vše je méně času. Zakončení tak často působilo nepřesvědčivě až zbrkle, což ale nemůžeme klukům vyčítat. Až sehrajeme více takto těžkých utkání a nasbíráme zkušenosti, zlepší se i klid a pohoda při zakončení.  

Utkání ale bylo z naší strany velmi povedené, herně jsme byli výrazně lepší. Bohužel soupeř dokázal proměnit jednu z mála šancí a z minima tak vytěžil vítezství. Nás ale kluci potěšili svým přístupem aktivním fotbalovým projevem.

SK Ďáblice – FK Čáslav 1:4

V zápase proti pozdějšímu vítězi turnaje na nás začala doléhat únava (asi i z důvodu, že jsme předchozí 2 zápasy kvůli zranění odehráli v omezené sestavě) a možná i trochu frustrace z předchozího nešťastně prohraného utkání. Kluci z Čáslavi byli velmi šikovní a fotbaloví, dělali nám svým pohybem problémy na obranné i útočné polovině.  Po několika povedených kombinačních akcích (kde jsme byli spíše v roli pozorovatelů) se soupeř dostal do vedení a to už v klidu kontroloval (a navyšoval). Jediný náš střelecký úspěch zaznamenal Tobík, na rozjetého soupeře to ale zdaleka nestačilo. To ovšem není žádná ostuda, tým FK Čáslav dokázal porazit i Spartu (3:1) a turnaj zaslouženě ovládl.

Vysočina Jihlava - SK Ďáblice 6:3

V unaveném výkonu jsme pokračovali i v dalším zápase proti Jihlavě. Tento zápas se nám povedl asi nejméně, soupeř nás snadno přehrál jednoduchou kombinací. Kdy po rozehrávce od brankáře záložník jednoduše sklepával míč doleva či doprava na rozběhnuté útočníky, kteří své šance dokázali proměňovat.  Nám se tyto náběhy nedařilo zachytit a soupeř průběžně navyšoval. Sice jsme dokázali Péťou (2x) a Vláďou gólově kontrovat, soupeř si ale nenechal zápas zkomplikovat a dotáhl jej k zaslouženému vítězství.

SK Ďáblice – SC Xaverov 1:2

Do dalšího zápasu s Xaverovem jsme se snažili kluky namotivovat a znovu bojovně naladit. Soupeře jsme znali již z pražského předkola, kde nás jako jediný tým dokázal porazit. V Čáslavi jsme proti tomuto soupeři poddali bojovný a technicky kvalitní výkon, po celou dobu byl zápas velmi vyrovnaný. Šance byly rovnoměrně na obou stranách, na úvodní trefu soupeře jsme Tobíkem rychle odpověděli. Cca 5 minut před koncem šel soupeř opět do vedení, naši borci však nepolevili a vybičovali se k závěrečnému tlaku. V něm nám chyběl výše diskutovaný klid při zakončení, ani jednu šanci na vyrovnání jsme v závěru nedokázali využít. Soupeř tak se štěstím zvítězil o 1 gól, jakkoliv by takto vyrovnanému zápasu slušela remíza.

FC Mas Táborsko - SK Ďáblice 1:2

Do posledního zápasu proti Táborsku jsme vstupovali s vědomím, že v případě vítězství tohoto soupeře v tabulce přeskočíme a dostaneme se na 7. místo. Podle toho jsme kluky dokázali vybláznit a ti nás, sebe i diváky potěšili neuvěřitelně bojovným výkonem, ve kterém ze sebe vyždímali poslední zbytky sil. Opět se jednalo o velmi vyrovnaný zápas, který jsme na svou stranu strhli bojovností a srdíčkem. Před polovinou zápasu se nejprve střelou pod břevno prosadil Tobík, kterého do šance vyslal perfektně časovanou přihrávkou Jirka Tresner.  Po střídání pokračovala v tlaku i druhá parta. Do vedení o 2 góly nás pak poslat Matěj S., který si krásně zasekl do středu hřiště a prudkou střelou nedal gólmanovi šanci.

V tomto zápase nám výborně fungovala souhra - Marťas a Žumi perfektně zásobovali přihrávkami útočné dvojice Ríša+Matěj a Jirka+Tobík, vzadu drželi obranu Míša s Péťou a Vláďa, který se do obrany posunul již před zápasem s Xaverovem a podal tam výborný výkon. V brance držel náš prapor Fíla, který přes množství šancí soupeře připustil jen jeden jediný gól a my tak mohli slavit první, a to vynikajícím výkonem zasloužené vítězství!

Celkově hodnotíme vystoupení Ďáblíků na turnaji velice pozitivně. Je nám sice za kluky trochu líto, že jsme z předvedené hry nevytěžili více (především v zápasech s Pardubicemi a Xaverovem bychom si alespoň bod zasloužili), na druhou stranu nás potěšila bojovnost a technická kvalita, kterou jsme se prezentovali. Zde musíme zopakovat, že jsme narazili na velice vyspělé soupeře z výběrových týmů – jedině zápasy proti takto kvalitním týmům nám dodají potřebné zkušenosti a herní vyspělost. Chceme tímto klukům moc poděkovat – turnaj byl velmi kvalitně obsazený a ĎÁBLÍCI se v této konkurenci ani trochu neztratili!

Závěrem ještě poznámka – při vyhlašování výsledků turnaje zaznělo jediné ocenění, které se netýkalo přímo dění na hřišti. Titulem „NEJLEPŠÍ FANKLUB“ byli oceněni fanoušci z Ďáblic, kteří do Čáslavi dorazili v hojném počtu (ve všední den dopoledne) a svým neutuchajícím fanděním a podporou hnali naše borce k nejlepším možným výkonům. Moc Vám za tuto podporu děkujeme a jsme rádi, že nyní je to i oficiálně vyhlášené – jste prostě NEJLEPŠÍ!!!!    

PS: ještě jedno osobní poděkování a to tátovi Matěje Seiferta, Igorovi.  Jak už jsme psali výše, hráči FC Slovan Havlíčkův Brod hráli celý zápas na hraně agresivity, respektive několikrát i za ní. Matěj to odnesl krvavým šrámem pod kolenem od špuntů, má poškozené vazy a bude nějakou dobu chodit o berlích. Tohle zrovna není hráč, kterého bychom kdy slyšeli brečet. V tomto případě jsme ho ani my ani táta, který hned přiběhl, nebyli schopni utěšit cca 10minut. Igor se samozřejmě rozčiloval a počastoval rozhodčího několika výrazy – na to měl samozřejmě plné právo, protože rozhodčí (nejen) tuto situaci vůbec neřešil. Všichni víme, že nespravedlností je ve fotbale spoustu, nic moc se s tím na hřišti nedá přímo dělat a proto jsme hned kluky okřikovali, aby se nevymlouvali na rozhodčího, na nefér zákroky a místo toho se „pomstili“ třeba střelbou gólů. Ten důvod proč to píšeme je, že po skončení zápasu, sám Igor kluky uklidňoval, že za to rozhodčí nemohl. Přitom měl sám největší právo si stěžovat na všechno kolem. Klobouk dolů za takový počin, protože přesně takové „drobnosti“ pomáhají vychovávat z našich kluků férové borce. Díky.

V červnu letošního roku jsme přihlásili náš tým na největší republikový turnaj pro mládež Ondrášovka Cup. Jelikož jsme nikdy takový turnaj nehráli, museli jsme se zúčastnit předkola. To se hrálo v úterý 18.9. na hřišti FK Admira Praha. Ve skupině s námi byly týmy Xaverov, Admira, Fotbalová mládežnická akademie, Neratovice-Byškovice, Junior Praha, Sokol Hostouň a Sokol Kolovraty. Jelikož se hrálo dopoledne, tak po zkušenosti ze soustředění jsme vytvořili skupinu v aplikaci WhatsApp a díky přítomným rodičům, kteří v reálném čase posílali příspěvky, tak mohli sledovat výsledky i ostatní rodiče on-line J

První zápas jsme hráli proti domácímu týmu FK Admira Praha, který jsme brali za jednoho z favoritů. Naši kluci se pustili do zápasu s velkou chutí, ale zároveň zodpovědností. Od začátku to byl boj o každý míč. Díky skvělému obsazování při rozehrávce soupeře jsme se dostali do vedení, když Marťas vystihl přihrávku od brankáře a pohotovou střelou nás poslal do vedení. Po střídání se z přímého kopu nádherně trefil Míša a lehce dostal soupeře pod psychický tlak. Ten se nejvíc ukázal po dalším střídání, kde se nám podařilo vstřelit další tři rychlé branky během pár minut. V té době si soupeř vůbec nedokázal poradit z vlastní rozehrávkou, což bylo v absolutním protikladu s rozehrávkou naší. Matěj S. v brance rozehrával většinu našich akcí sám, s tím, že si klidně obešel dva až tři protihráče a založil náš útok. Tady se nám vrací to, že jsme kluky od začátku učili rozehrávat bez výkopů a také to, že všichni naši kluci jsou na tom výtečně technicky a nebojí se občas zdravě zariskovat. V tomto konkrétním zápase byl Matějův přínos hodně důležitý.  Stejným způsobem rozjížděla své akce i druhá „věž“ v naší brance – Fíla. Za stavu 5:0 naši kluci lehce polevili a dostali dva góly, nicméně na závěr ještě Vláďa potvrdil naši nadvládu a uzavřel výsledek zápasu na 6:2. 

Druhý zápas jsme se hráli proti týmu Sokol Kolovraty, které budeme potkávat i během sezóny v  soutěži.  Naši kluci se vítězstvím nad favoritem turnaje naladili, pokračovali ve skvělém výkonu a přehráli Kolovraty 6:1.

Další zápas nás čekaly FK Neratovice-Byškovice, se kterými  jsem sehráli už několik zajímavých zápasů při zimních turnajích v Milovicích. I tentokrát to byl parádní souboj. Dokonce jsme museli obracet výsledek, když šel soupeř do vedení. Na rozdíl od předcházejících soupeřů, hráli tito kluci výborně jeden na jednoho a hlavně ze začátku se díky tomu dostávali do šancí. Po střídání jsme si na to zvykli a hru vyrovnali. V tomto zápase se vedlo hlavně Žumimu, který prokázal jak výtečnou technickou vyspělost, tak stabilitu. Pro soupeře bylo celkem těžké ho odstavit od míče. Dvě povedené trefy nás dostaly do vedení, které jsme udrželi až do konce a nakonec vyhráli 4:2.

Zápas číslo 4 jsme sehráli proti Sokol Hostouň. Ve srovnání s ostatními to nebyl až tak těžký zápas a přehráli jsme je 5:1.

Po pauze na posilnění nás čekal tým TJ Junior Praha. Jednalo se o pátý zápas v rychlém sledu a už byla na všech znát únava. Nicméně naši kluci makali na 100% a odměnou bylo vedení 2:0. To se nám nakonec nepodařilo udržet, když soupeř dvěma góly vyrovnal. V poslední minutě utkání předvedl Míša nejhezčí akci celého turnaje (aspoň v našich očích), když se dlouhým sprintem, vracel pro míč až k našemu „rohovému praporku“ a na záda mu dýchal o hlavu větší soupeř (vzhledem k Míšově konstituci, to není až takový problém J). Nejjednodušší věc, kterou mohl udělat, je poslat míč do zámezí a dát ostatním čas na to se vrátit. Míša se ovšem podíval kde má soupeře, zasekávačkou na lajně se ho zbavil a vydal se na neuvěřitelné sólo až k brance soupeře. Cestou obehrál tři soupeře a na konci přihrál Tobimu, kterému ovšem jeho ránu gólman vyrazil. Byl z toho roh, po kterém sudí odpískal konec zápasu. Neuvěřitelné nakonec bylo, že  Míša po takové akci, za kterou dostal maximální pochvalu, nemohl zastavit příval slz, protože mu bylo líto, že nevyhráli. Na tomto příkladu je vidět, jak do toho kluci dali opravdu celé srdce. Rád bych se vrátil k samotnému začátku celé akce…. Míša hrál míč, i když pohodlnější by bylo uklidit ho do zámezí. A to je přesně to co po klucích chceme, aby hráli i za cenu, že to zkazí. Teď jsou totiž ve věku, kdy získávají návyky do hry. Za pár let už to do nich nikdo nedostane. Za nás byla tato akce jedním z největších zážitků tohoto turnaje. Jak už jsem psal, další gól se nám vsítit nepodařilo, tak výsledek skončil 2:2.

Předposlední zápas nás čekal dosud jen vítězný SC Xaverov. Tento soupeř byl jediný, který nás přehrál. Technicky jsme na tom byli podobně, ale pohybem jsme nestačili. Zejména náběhy jejich útočníků za naši obranu byly vynikající a poměrně rychle vedli o 4 góly. Až poté se hra trochu vyrovnala, ale musíme uznat, že byl soupeř lepší. Celkový výsledek se zastavil na skóre 2:5.

Poslední zápas jsme hráli proti týmu Fotbalová mládežnická akademie. Až podle výsledků na konci jsme zjistili, že to byl přímý souboj o druhé místo (o čemž jsme samozřejmě neměli ani ponětí J). Hned z prvního útoku jsme šli do vedení, když Vláďa prostřelil jejich brankáře. Bylo vidět, že kluci hrají sedmý zápas za sebou a sil výrazně ubylo. Opět proti nám tým stál tým kluků, kteří hráli výborně technicky. Po pár minutách se nám jeden ze soupeřů proběhl v obraném pásmu ze strany na stranu a dovedl svůj slalom až do branky.  Poté jsme opět šli do vedení a soupeř opět vyrovnal. Nicméně naši kluci se nevzdali a u všech do jednoho se ukázalo bojovné srdce J Vymáčkli ze sebe zbytky sil a postupně přidali další 3 branky. Na ty už soupeř reagovat nedokázal a vyhráli jsme 5:3

Celkově jsme s bilancí pěti výher, jedné remízy a jedné prohry skončili na skvělém druhém místě, což znamená, že se nám podařilo postoupit do kvalifikace, která se bude hrát v Čáslavi. Tam nás čekají soupeři Sparta Praha, Pardubice, Jihlava, Táborsko, Havlíčkův Brod, Čáslav a opět Xaverov.  J

Co na to vše říci? Kluci všichni do jednoho ze sebe dostali maximum. Nikdo se zbytečně nezbavoval míče a soupeře často přehrávali ve hře 1 na 1. To je pro nás momentálně nejvíc! Jsme na naše kluky opravdu hrdí a ukazuje se, že jejich nasazení v trénincích a zápasech se vyplácí. Je potřeba si připomenout, že nejsme žádný výběrový tým. Kluci, kteří za nás hrají, k nám přišli převážně z důvodu, že to mají kousek od domova. I z tohoto důvodu považujeme tento výsledek za opravdu velký úspěch, jelikož jak psal jeden z tatínků – „postoupili jste mezi českou klubovou elitu – mezi 64 nej týmů jako Sparta, Slavia, Plzeň, Baník, Jablonec, Teplice, Liberec… je to prostě úžasný úspěch“ J A to jsme ještě nemohli vzít všechny kluky, kteří by si to zasloužili….

Velký dík patří Richardovi, který s tímto nápadem v červnu přišel a celé zařídil J Dále rodičům, kteří nám udělali fantastickou atmosféru a několikrát kluky vybláznili ke skvělým výkonům. My jsme se zase shodli, že tento turnaj byl náš zatím největší zážitek v trenérské roli J

Co dodat… máme skvělé kluky, skvělé hráče, skvělé rodiče a … trenéry, které to baví J. A kdo že za to může? V brance se střídali Matěj S. a Fíla a chytali prostě skvěle! Jako jedni z mála rozjížděli akce od vlastní brány a vypomáhali hráčům v poli. V obraně se točili dvojice Péťa s Kubinem a Míša s Jirkou Tresnerem. O Míšovi jsem už psal, nicméně stejnou pochvalu si zaslouží všichni. Vepředu hráli trojice Marťas, Tobík, Vláďa  a Žumi, Ríša, Fíla/Matěj Seifert. O jejich kvalitách hovoří i to, že po vítězném a neporaženém Xaverovu, jsme měli nejvíc vstřelených gólů  (30) J

Děkujeme za vše a už se těšíme do Čáslavi (ať to tam dopadne jakkoli J)

Trenéři